Picture of Sekretářka stránek
Stabilizace versus redukce hmotnosti
by Sekretářka stránek - Tuesday, 23 July 2013, 7:36 PM
 

Autor: Mgr. Marie Joachimová

Stále více odborníků zpochybňuje všeobecně uznávané doporučení redukce hmotnosti jako primární terapie obezity a dalších civilizačních onemocnění [1, 2, 6]. Odborná i laická veřejnost by si měla být vědoma, že dosažení tělesné hmotnosti (resp. BMI) v doporučeném rozmezí je ideální, ale ne vždy realistický cíl. Snížení zdravotních rizik je možné i bez výrazné redukce hmotnosti [6].

V domácí i světové literatuře je v rámci terapie obezity doporučováno redukovat 5 – 10% hmotnosti. Neexistují však obecná doporučení jak postupovat u lidí, kteří hmotnost nejsou schopni snížit, redukují méně, než je doporučeno nebo si opakovaně redukovanou váhu neudrží. Vzhledem k velkému počtu takovýchto případů, a ne příliš optimistickým výsledkům většiny studií zabývajících se dlouhodobým udržením hmotnosti, je nezbytná změna přístupu v terapii obezity. [5]

U dospělých osob se hmotnost bez intervence zvyšuje průměrně každý rok o 0,4 – 1 kg [3, 5]. Udržení hmotnosti na konstantní úrovni tedy není automatické, ale vyžaduje úsilí. Je proto důležité předat pacientům dostatek informací o možnostech stabilizace hmotnosti, dlouhodobě je motivovat k pozitivním změnám životního stylu a až v druhé řadě uvažovat o redukci váhy. Tento přístup však potřebuje osvětu nejen v odborných kruzích, ale i u laické populace. Levine et al. ve své studii popisuje negativní přístup většiny žen, kterým bylo doporučeno pouze udržovat svoji hmotnost na konstantní hodnotě. Všechny měly zájem o redukci hmotnosti a pouhé udržování váhy pro ně nebylo dostatečně motivující [5].

Strategie pro udržení hmotnosti by pomohla zamezit přechodu nadváhy k obezitě a tím i snížit riziko rozvoje civilizačních onemocnění a dalších chorob související s nadměrnou hmotností. Dle Pryke et al. by snížení BMI o jednu jednotku, které vyžaduje redukci přibližně 2 – 3% tělesné hmotnosti u osob s vysokým BMI, snížilo incidenci diabetu (DM) 2. typu v populaci o 13%. Stejně příznivý efekt na snížení rizika DM 2. typu by mělo udržení hmotnosti, s eliminací přepokládaného přírůstku hmotnosti o 3 kg během 4 let [5].

Mnoho studií také ukazuje, že v rámci zdravotních rizik je důležitější kardiorespirační zdatnost než BMI. Obézní osoby s dobrou úrovní kardiorespirační zdatnosti (označovaní jako „fit-fat“) mají nižší riziko kardiovaskulární morbidity a mortality než hubení nezdatní jedinci („unfit-unfat“) [4]. Dle Wing et al. jsou nízká kardiovaskulární zdatnost a vysoká hodnota BMI výraznými rizikovými faktory civilizačních onemocnění, ale každá z nich má vliv na určitá kardiovaskulární rizika. Zatímco systolický tlak byl významně spojen s hodnotou BMI, Framinghamské skóre (hodnotící riziko rozvoje ischemické choroby srdeční během následujících 10 let) a hodnota glykovaného hemoglobinu HbA1c byly asociovány s úrovní kardiovaskulární zdatnosti [7]. Vzhledem k tomu, že ve většině případů jsou obézní jedinci současně málo zdatní, mohou být zdravotní rizika snížena při zvýšení kardiovaskulární zdatnosti i bez redukce hmotnosti.

Z těchto poznatků vyplývá, že primární péče by se měla více soustředit na prevenci přírůstku hmotnosti, stabilizaci hmotnosti po redukci váhy a zlepšení metabolického profilu [2, 4], než na krátkodobé pokusy o redukci hmotnosti. Základním nástrojem k dosažení těchto cílů by měla být dostatečná pohybová aktivita, dodržování zásad zdravé výživy a dobré zvládání stresu. Pokud si pacient dostatečně osvojí tyto změny životního stylu, může zvýšením fyzické aktivity a kalorickou restrikcí při zachování zásad racionální stravy dosáhnout požadované redukce hmotnosti a dalšího snížení zdravotních rizik.

  1. HEINI, A. Contraindications to weight reduction. Ther Umsch. 2000 Aug;57(8): 537-41. ISSN:0040-5930.
  2. HILLS, A. P., et al. State of the science: a focus on physical activity. Asia Pac J Clin Nutr. 2006;15(Suppl): 40-48. ISSN: 1440-6047.
  3. JAKICIC, J. M. The Effect of Physical Activity on Body Weight. Obesity. 2009;17: 34–38. ISSN: 1930-739X.
  4. POIRIER, P.; DESPEÉS, J. P. Exercise in weight management of obesity. Cardiol Clin. 2001 Aug;19(3): 459-70. ISSN: 0160-9289.
  5. PRYKE, R.; DOCHERTY, A. Obesity in primary care: evidence for advising weight constancy rather than weight loss in unsuccessful dieters. British Journal of General Practice. 2008, 58(547): 112–117. ISSN: 1478-5242.
  6. SVAČINA, Š.; BRETŠNAJDROVÁ, A. Jak na obezitu a její komplikace. Praha : Grada Publishing, 2008. 144 s. ISBN 978-80-247-2395-2.
  7. WING, R., et al. Fitness, Fatness, and Cardiovascular Risk Factors in Type 2 Diabetes: Look AHEAD Study. Medicine & Science in Sports & Exercise. 2007, 12, 39. ISSN: 1530-0315.

Obrázek : Autor: Bill Branson, National Cancer Institute http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Feet_on_scale.jpg