Obrázek: Sekretářka stránek
Tropické kořeny a hlízy
vložil Sekretářka stránek - Středa, 30. duben 2014, 09.50
 

Autor: Ing. Petra Stehlíková

Maniok patří do čeledi pryšcovitých, zahrnující až sto druhů. Plodina je známa i pod názvy yuca, tapioca nebo cassava. Rostlina pochází z tropické Ameriky. Dorůstá do výšky až pěti metrů s bohatým kořenovým systémem. Hlízy dorůstají délky dvaceti až 100 centimetrů, váhově se přibližují až dvěma kilogramům. [3]

Hlavní význam tropických kořenových a hlíznatých plodin spočívá v jídelníčku obyvatel převážně v tropických zemích. Tyto plodiny jsou nejdůležitějším zdrojem energie ve výše uvedených oblastech. Mezi nejvýznamnější hlíznaté plodiny a plodiny s kořenovými hlízami patří batáty (Ipomea batatas), maniok (Manihot esculenta), jamy (Discorea spp.), kolokasie jedlá (Xanthososma sagattifolium). Všechny zmíněné plodiny jsou schopné růst ve velmi nepříznivých podmínkách, téměř na všech rozmanitých druzích půd různé úrodnosti. Například maniok lze pěstovat i v extrémně neúrodných podmínkách pro všechny ostatní plodiny. Je významný svým výnosem a známý pro těžce dostupné kořeny zapuštěné hluboko v půdě, které dozrávají v rozmezí šesti a deseti měsíců. U manioku je důležité, aby byla plodina před konzumací dostatečně uvařena z důvodů přítomnosti glykosidů linamarinu a linamarásy. Jejich schopností je tvořit kyanidové sloučeniny. Nedoporučuje se konzumovat čerstvé kořeny ve velkém množství. Maniok, díky vysokému obsahu škrobu, slouží k přípravě pokrmů, jako například gari, chleba, mouky pro hlavně pro obyvatele afrického kontinentu. Dále slouží maniok jako krmivo pro zvířata a k sušení. Maniok se suší nakrájený na lupínky, po usušení je dále zpracováván drcením. Z manioku lze vyrábět pivo, ocet, alkohol. V západní Africe se maniok připravuje po umytí a oloupání nastrouháním. Cílem je detoxikace manioku nacpáním hmoty do pytle a proběhnutí kvašení alespoň po dobu dvou dnů. Následně se těsto suší a přidává se do polévek.[1] Maniok lze využít i v případě bezlepkové diety, vzhledem k jeho bezlepkovým vlastnostem. Uvádí se, že tato plodina slouží jako zdroj obživy pro více než půl miliardu lidí na světě. Maniokovým škrobem lze dohustit polévky, omáčky a lze z něj připravit i různé druhy specialit, jako například brazilské sýrové bochánky. [4]

Jamy patří do čeledi smldincovitých, pěstují se pro své škrobnaté hlízy. Pochází z Afriky a jihovýchodní Asie. [6] Mezi hlavní producenty jamů patří západní Afrika z 96%, dále pak Nigérie, Pobřeží slonoviny, Benin, Ghana. Je známo mnoho druhů jedlých jamů, avšak významných je jen několik, mezi které patří bílý jam, hořký jam, žlutý jam a vodní jam. Dioscorea alata, neboli vodní jam pochází z jihovýchodní Asie a je znám pro své hlízy, největší, které váží až deset kilogramů. Nejčastěji bývá zbarven do fialova. Je také znám pod názvem Cai mo. [7] Dioscorea rotunda, neboli bílý jam patří mezi nejoblíbenější druhy, africký druh. Dužina bývá bílá. Dioscorea cayenensis, žlutý jam obsahuje v dužině karotenoidy, které propůjčují charakteristické žluté zbarvení dužiny. Pochází ze západní Afriky. Hořký jam je charakteristický listem složeným ze třech částí. Další zajímavostí, typickou pro tento druh, je hořká chuť. Pochází z Afriky a vyskytuje se divoce. Hlízy se pěstují pro obsah výživných látek, dozrávají po době 7 měsíců, zralé a jedlé druhy neobsahují toxické látky, až na některé výjimky. Převážně divoce rostoucí druhy mohou obsahovat alkoloidy, působením kterých mohou být velmi jedovaté. U bílého a žlutého jamu se lze setkat s tvorbou hořkých látek. Hořké látky, obzvlášť v divoce rostoucích druzích, mohou být zastoupeny výskytem alkaloidu dihydrodioskorinu a diskorinu. Jedná se o alkaloidy rozpustné ve vodě, jejichž účinek může být na zdraví člověka smrtelný. Hlízy se zpracovávají vařením, skladovat je lze od jedné sklizně až do následující. Hlízy se po sklizni krájejí na tenké plátky a suší se na mouku tufu. Jamová mouka smíchaná z vodou se nazývá amala, v Ghaně známá jako kokonte. Po výživové stránce je mouka totožná s roztlučeným jamem. Hořké jamy se konzumují jen v období nedostatku potravin. Před konzumací je důležité upravit kvašením nebo pečením. Průmyslově se jamy zpracovávají na mouku a vločky, jamy se také nakládají do solného nálevu. [1]

Batáty patří do čeledi svlačcovité, pěstují se pro kořenové hlízy. Domovina této plodiny je v Americe, v oblasti Yucatanu a ústí Orinoka. Díky obsahu škrobu a cukru patří batáty mezi důležitou plodinu tropů a subtropů. Červené batáty slouží k vaření a zapékání, žluté na smažení a pečení. [8] Batáty rostou dobře i v suchu, pokud jsou dobře zakořeněny. Období růstu je krátké, tři až šest měsíců. I v batátech jsou obsaženy antinutriční látky. V tomto případě se jedná o rafinózu. Kromě zpracování pečením, vaření či smažením, se z batátů kvůli dobré skladovatelnosti vyrábí mouka. Mouka se vyrábí z plátků batátů tak, že nejprve se namáčí v osolené vodě a potom dále zpracovávají. Mouka pak slouží ke kypření těsta. Je známá příprava batátů na bramborové lupínky, v Číně se sladí, v Bangladéži se sypou paprikou s kyselinou citrónovou. V Japonsku se z batátového škrobu vyrábějí nápoje z kyseliny mléčné, lihovina shochu. [1] Batáty obsahují karotenoidy, uvádí se, že jeden batát dodá 187% doporučené denní dávky, dále je bohatým zdrojem draslíku. Lutein a zeaxantin propůjčují oranžové zbarvení batátů. Významným poznatkem je prevence rakoviny, srdečních onemocnění a deprese. Vzhledem k obsahu nerozpustné vlákniny, působí batáty proti zácpě a obezitě. Ve střední velikosti batátu je ukryto přes 2g nerozpustné vlákniny. Polovina vlákniny je tvořena pektinem, podílejícím se na snižování hladiny cholesterolu. Nesmíme opomenout ani vitamíny B6 a vitamin C, obsažené v plodině. [9]

Kolokasie jedlá, nazývána též taro nebo kalo, patřící do čeledí aronovité, patří mezi starou kulturní plodinu. Jedná se o vytrvalou bylinu, původem z východní Indie. Pěstuje se v Číně, Japonsku, Egyptě. Konzumují se hlízy, stonky i listy. Sklizeň nastává po 10 až 12 měsících. Hlízy vyrostlé z jedné roziny dosahují hmotnosti až deseti kilogramů. Hlízy jsou bohaté na škrob, syrové jsou jedovaté, varem ztrácejí veškeré životu nebezpečné látky. Hlízy se upravují pečením, sušením na mouku, mladé listy a lodyhy. [10]

[1] Tropické kořeny a hlízy: Dostupné z: http://www.food-info.net/cz/products/rt/intro.htm

[2] Fischr, C.Geographie Infothek: Infoblatt Maniok Dostupné z:

http://www2.klett.de/sixcms/list.php?page=geo_infothek&article=Infoblatt+Maniok&node=Nutzpflanzen

[3] Maniok jedlý. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Maniok_jedl%C3%BD

[4] Maniokový škrob.

Dostupné z: http://www.thehouseofbrazil.com/index_html_files/Maniok%20skrob.pdf

[5] http://www.kaloricketabulky.cz/bataty---sladke-brambory/

[6] Jamy: Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jam

[7] Dioscorea alata. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dioscorea_alata

[8] Povijnice batátová:

Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Povijnice_bat%C3%A1tov%C3%A1

[9] Batáty patří mezi nejvýživnější zeleninu. Dostupné z:

http://zdrava-vyziva.doktorka.cz/bataty-patri-mezi-nejvyzivnejsi-zeleninu/

[10] Taro. Dostupné z: http://botanika.wendys.cz/cizi/rostlina.php?96

Obr. č. 1 Maniok

Zdroj: Fischer, C., 2003

Obr. 2 Maniok a batáty hlavní pěstitelské oblasti

Zdroj: Fischer, C., 2003

Fig č. 1

http://www.kaloricketabulky.cz/maniok/

Fig č.2 Nutriční složení batátů

Zdroj: http://www.kaloricketabulky.cz/bataty---sladke-brambory/

Obr. č.2 Jamy

Zdroj. http://cs.wikipedia.org/wiki/Jam#mediaviewer/Soubor:Dioscorea_%28Taiwan%29.jpg

Ob. č. 3 Dioscorea cayenensis

Zdroj: http://massspectrumbotanicals.com/shop/dioscorea-cayenensis/

Obr. č.4 Batáty

Zdroj: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sweet_potatoes.JPG

Obr. č. 5 Kolokasie jedlá

Zdroj: http://www.spc.int/

Obr. č.6 Chipsy z tara

Zdroj: http://www.mashedthoughts.com/2012/10/make-your-own-taro-chips.html

Obr. č. 7 Kolokasie jedlá (taro)

Zdroj: http://www.edibleharmony.com/bacon-garlic-guacamole-with-taro-chips/

Obr. č. 8 Oddenky kolokasie jedlé

Zdroj: http://botanika.wendys.cz/cizi/rostlina.php?96

Obrázek: Autor: Llez http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ipomoea_batatas_006.JPG?uselang=cs